Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Senilní plaky neboli amyloidové plaky jsou extracelulární (mimobuněčná) ložiska beta-amyloidu v šedé hmotě mozkové. Výskyt senilních plaků je charakteristický pro Alzheimerovu chorobu. Obrázek: Amyloidový prekurzorový protein (APP) je tzv. membránový protein; to znamená, že částečně je zanořen v plazmatické membráně nervové buňky (levá část obrázku). Činností enzymu sekretázy vzniká beta-amyloid (prostřední část obrázku). U pacientů s Alzheimerovou chorobou je metabolismus APP narušen a vznikající beta-amyloid vytváří senilní plaky – nerozpustné usazeniny mezi nervovými buňkami (pravá část obrázku). (Zdroj: ADEAR: Alzheimer's Disease Education and Referral Center, a service of the National Institute on Aging. Public domain, via Wikimedia Commons) Viz také Alzheimerova choroba, beta-amyloid, amyloidový prekurzorový protein.

Amyloidové plaky je jiný název pro senilní plaky. Viz také beta-amyloid.

Pleurální plaky jsou ztluštělé oblasti pohrudnice (pleury). Často se vyskytují například u lidí, kteří byli někdy v minulosti dlouhodoběji vystaveni působení azbestových vláken. Viz také azbestóza, pleura.

Zubní plak se prakticky po každém jídle vytváří na zubech. Z velké části je tvořen bakteriemi, někdy však i plísněmi a viry. Ty společně vytvářejí tzv. biofilm – člověk má pocit, jako by měl zuby pokryté „slizem“. Mikroorganismy v zubním plaku mohou vést k zánětu dásní, proto je potřeba zuby důkladně (nejlépe 2× denně) čistit. Není-li zubní plak odstraněn, časem ztvrdne kvůli minerálům, které se v něm usazují: vzniká zubní kámen. Viz také zuby.